F. Kretza, ktorý bol okrem iného aj zberateľom a odborníkom na keramiku, výšivky a kroje, uchvátil na spomínanej výstave pavilón Spolku Izabella (celým názvom Spolok Izabella – ženský spolok na podporu domáceho vyšívačského priemyslu v Prešporku a v okolí). Zo všetkých prác spolku sa jeho odbornému oku najviac páčili práce z cíferskej dielne, preto sa rozhodol navštíviť v lete 1904 Máriu Hollósyovú, vedúcu výšivkárskej dielne v Cíferi, ocenenú na Svetovej výstave v Paríži v roku 1900 cenou Grand Prix. O tejto návšteve v Cíferi publikoval v Slováckych novinách článok nazvaný V cíferské lidové dílně, ktorý uverejňujeme v doslovnom prepise. Článok sme doplnili ilustračnými fotografiami.
FEUILLETON.
V cíferské lidové dílně.
Národopisný výlet. Píše Fr. Kretz.
Neveliká, čistá obec jsou Cífery poblíž Trnavy v Uhrách. Uvidíte zde zachovalý rázovitý kroj, uslyšíte krásné lidové písně, jako málo kde jinde. Ves je na rovince zapadlá do zeleně alejí a ovocného stromoví.
Dávná touha zanesla mne za jednoho parného červencového dne sem. Z Prešpurka je to nedaleko. Projeli jsme vinné kraje, pezinské, limbašské, grünavské, modranské a zanedlouho zastavil vlak v Ciferoch.
Prošel jsem od stanice alejí, kolem hřbitova a byl jsem v osadě. Byl všude klid po polední, lid byl v poli, jenom děti honily se před domy.
Povím hned, za jakým cílem jsem navštívil tuto osadu. Na loňské výstavě prešpurské vzbuzoval všeobecnou pozornosť pavilon ženských ručních prací pořízený ženským výrobním spolkem. Spolek ten, jenž vyvolán byl arcivévodkyní Isabellou, která pro lidové umění projevuje výtečné porozumění, zařídil na více venkovských místech dílny, ve kterých dívky a ženy venkovské dle daných disposic pracují a shotovují různé předměty buď pro domácnosť neb pro šacení, neb pro kostelní výpravu.
Výrobky tyto byly vyloženy na výstavě prešpurské a byly zejmena od odborníků a znalců lidového ornamentu a techniky uznány za dokonalé. Nebylo tedy divu, že se všech stran se o tento průmysl budil zájem a samozřejmo každý toužil o tomto obrozeném odvětví lidové tvorby blíže se informovati. A nás to tím více zajímalo a k bedlivější pozornosti nutkalo, neboť právě v ten čas ozývaly se u nás častější hlasy o obrození lidového umění na Slovácku a sice znova povzbuditi lid ku vyšívání a krajkářství. Proto velice příjemně jsme byli překvapeni, že v Uhrách mají již vykonáno to, o čem my se teprve radíme – a dlouho bezvýsledně radíme.
Chtěl jsem tedy na vlastní oči se přesvědčiti, jakým způsobem se lidové umění udržuje, obrozuje a provádí. A poněvadž předměty cíferské lidové dílny velkou převahou uměleckým vkusem a nádherou vynikaly nade všecky ostatní, předsevzal jsem si tuto školu prohlédnouti blíže.
Přijel jsem však do Cífer v nevhodný čas. Byla pilná práce v poli a proto bylo málo vyšívaček v práci.
Než to nevadilo, spokojen jsem byl s výletem úplně. Duší lidové dílny cíferské je slečna Maria Holossy, skutečně nedostižná znatelka vyšívání a krajkařství po stránce technické, ornamentalní i barevné. Přijala mne velmi vlídně a setrvali jsme několik hodin v hovoru o lidovém umění. Poznal jsem, že školu vede ruka dovedná, jemná, přímo genialní.
Několik dívek a žen pracovalo v dílně. Vyšívaly stříbrem, zlatem, hedvábem na různých látkách ozdoby pro dámské úbory. Práce byla veskrz velmi čistá a pečlivá, jemná a vkusná. Jedna hluchoněmá dívka je tu zaměstnána předkreslováním ornamentů na látky, jenom že na některé látky je toto kreslení velmi obtížné, ale dovedné ruky žen cíferských hravě pochopí, co se doplniti má.
Jak již praveno pracuje se zde vedle potřeb pro domácnosť zejmena vyšívání na různá kostelní roucha. Na těchto pracích teprve poznáme mistrovství a přejemný vkus sl. Holossové, která s bystrým rozhledem výtečně komponuje ornamenty v duchu lidové tvorby, sestavuje barvy k harmonickému sladění těchto ornamentů, což je věc velmi obtížná, a volí techniky, s jakými se mají jednotlivé ornamenty provésti. Viděl jsem několik hotových věcí a žasnul jsem nad komposicí i vzácným provedením a připomenu-li, že je to práce venkovského lidu, tedy tím dokumentuji, co u nás by se dalo provésti! Žádná umělecká dílna neprovede lépe výšivky kostelních rouch, jako jsem viděl zde, byly to pravé kabinetní kousky uměleckého vyšívání.
Všecko, co se zde provádí je buď na objednávku, buď do skladů spolku. Musím podotknouti, že zejmena vysoká šlechta objednává zde své práce a pyšní se nádherou domácí svérázné výroby. U nás máme k tomu ještě hodně daleko. Madaři všude akcentují svůj typ, mají sice málo svého, ale bohatý zdroj mají ve slováckých věcech, který je nevyčerpatelný.
A právě výbornou znalkyní ornamentu je sl. Hollossy, která – abychom se tak vyjádřili – ztrávila ducha komposice lidového umění a v duchu tom tvoří dále neporušujíc ani brvy na temperamentu a slohu lidovém a v tom leží vzácný poklad, velké umění, kterému se nejvíce u sl. Hollossy obdivujeme. Její barvy nejsou křiklavé, ony hrají v souhlasu s ornamentem a povahou předmětu a přiléhají těsně jako doplněk k uměleckému celku. A tím dodává se těmto pracím spolu vysoké ceny umělecké.
Ovšem všecky vyšívačky nemají stejné prsty, je jich málo, kterým se může obzvláště vzácná práce svěřiti ku provedení. Ale není také divu. Vyšívačky jsou nuceny pracovati drsné práce v domácnosti a na poli, a jen když není jiná práce jdou vyšívat. Vyšíváním vydělají si denně 50 kr., což je ovšem velmi skrovné; některé práce platí se od metru.
Co se týká techniky, jež se provádí, tedy jsem konstatoval, že sl. Hollossy ovládá zručně a mistrovsky všecky ty nejtěžší a nejjemnější techniky, jaké vůbec na starém lidovém vyšívání se vyskytují. Dává také v tom směru pracovati a kopie jsou velmi jemné, plastické a měkké.
Co se týče krajkařství činila také pokusy zachrániti paličkování, ale poněvadž nebylo s dostatek prostředků, tedy tyto pokusy ač byly mnohoslibné, uvázly hned v počátcích, což je ovšem škoda velká, poněvadž slovenské krajkářství slynulo jemností a bohatostí vzorků.
Blížila se hodina odjezdu, museli jsme hovor přerušiti. Nerad jsem odjížděl, měl jsem ještě mnoho otázek informačních, ale doufám, že až u nás se to s tím obrozením lidového umění pohne, že sl. Holossy nám své pomocné ruky neodepře. Dobrá vůle všecko zmůže – jenom tedy začněme!
Zdroj článku:
KRETZ, F. 1904. V cíferské lidové dílně. In Slovácké noviny : Časopis politický věnovaný lidu, jeho zábavě a poučení. 17. 9. 1904, roč. 21, č. 73, s. 1. Uherské Hradiště : František Kretz, 1904.
Zdroj fotografie výkladu Spolku Izabella:
CISÁROVÁ-MINÁRIKOVÁ, E. (ed.). Mária Hollósy 1858-1945. Znovuobjavené výšivky. 2. dopl. vyd. Cífer : Obec Cífer, 2013.